Trocha patetie
Za tichého večera,
kdy usíná celý svět,
uvadl jeden bílý květ
a ponořil se do šera.
Jediné, co mohu vyprávět
o té krátké chvíli u jezera,
že smrtelná tíha udržela
dívku u dna stejně jako led.
Možná ani nevěděla,
že svůj život ukončila,
že to nejde vrátit zpět,
když smrti náruč otevřela
a zanechala jen pár vět.
„Tvá zrada mě zabila,
tvá slova byla můj jed,
nemám, proč bych se vracela,
nechci už tu dál trpět.“