Beznaděj
S každou další vteřinou
se ztrácím v jejím šepotu.
Když všechny touhy zahynou,
vede mě ona v temnotu.
Den za dnem se střídá
a mě opouští síla.
Kdo se jí jednou vydá,
toho zničí, moje černá víla.
Vždy potichu každou noc
na trnech mi ustele.
Hledí na mou tichou bezmoc,
když se krčím v nohách postele.
Poznal jsi ji, smrtelníku?
Nediv se, až uplyne hodina
zabodne ti do zad dýku,
ach ta sžíravá, nevinná...
Jednou se jí dotkneš
a je ti navždy věrná.
Jen její jméno vyřkneš,
je tvá, nesmrtelná...
Je to lidské prokletí,
na pozoru se před ní měj,
skončíš-li v jejím objetí,
zabije tě...Beznaděj.